Šokující odhalení: Temné dědictví domů NDR v Drážďanech

Transparenz: Redaktionell erstellt und geprüft.
Veröffentlicht am

Článek vrhá světlo na šokující zacházení se ženami v NDR, zejména v dětských domovech a na klinikách, a zabývá se vyrovnáváním se s touto temnou historií.

Der Artikel beleuchtet die erschütternde Behandlung von Frauen in der DDR, insbesondere in den Kinderheimen und Kliniken, und thematisiert die Aufarbeitung dieser düsteren Geschichte.
Článek vrhá světlo na šokující zacházení se ženami v NDR, zejména v dětských domovech a na klinikách, a zabývá se vyrovnáváním se s touto temnou historií.

Šokující odhalení: Temné dědictví domů NDR v Drážďanech

Minulý týden drážďanská městská klinika naléhavě vyzvala postižené ženy z temných časů NDR. Cílem je vyrovnat se s traumatickými zážitky, které mnoho žen utrpělo v takzvaných „kapavkových hradech“. Příběhy přeživších, jako je Jana Mendes-Bogas, která kdysi utekla z dětského domova v NDR, osvětlují rozsah týrání, ke kterému za režimu docházelo. Informuje o tom MDR Jana ze své osobní zkušenosti říká, že mnoho žen, které skončily v těchto zařízeních, muselo snášet příšerné gynekologické prohlídky – často zcela bez zdravotního důvodu.

Jak popisuje Christine Wöldike, dlouholetá zaměstnankyně nemocnice ve Friedrichstadtu, mnoho z nich bylo v žalostném stavu. Ženy, které byly klasifikovány jako „asociální“, byly v těchto domech nejen utlačovány, ale také využívány jako úklidové služby, přičemž mnohé z nich přešly v prostituci. Rozhodnutí úřadu péče o mládež byla všezahrnující a vliv rodičů byl často z velké části ignorován.

Život v dětských domovech NDR

Pro správné pochopení obrazu této doby je důležité podívat se na různé typy dětských domovů v NDR. Kromě domovů pro osiřelé děti to byly i trvalé domovy pro malé děti a speciální domovy pro mládež, která byla považována za obtížně vychovatelnou. Čas kliknutí popisuje že v 60. letech vzrostl počet míst v trvalých domovech, z nichž mnoho dětí nebylo nikdy propuštěno. Život v těchto ústavech byl regulován a často se nepřihlíželo k individuálním potřebám dětí. Místo toho bylo cílem vychovat mladé lidi, aby se stali „socialistickými osobnostmi“, což mělo v mnoha případech traumatické následky.

Kerstin Gueffroy, další současná svědkyně, ve své knize „Peklo Torgau“ působivě popsala, čím si děti a mladí lidé museli v těchto domovech projít. Její zážitky jsou někdy tak znepokojivé, že trpí nejen fyzickým týráním, ale i emocionální izolací a přísnými disciplinárními opatřeními. Výchovné metody zde používané byly často kruté a ponižující. To nejlepší z Deutschlandfunk že tyto speciální domovy, zejména v 80. letech, byly stále více pod vlivem Stasi, která shromažďovala informace o dětech v domově a byla často spojována s invazivními praktikami.

Aktuální zpracování

S ohledem na tento těžký a často utajovaný příběh Městská klinika v Drážďanech naléhavě apeluje na ženy, aby se přihlásily a mohly se společně vyrovnat s tím, co se stalo. Jana Mendes-Bogas zdůrazňuje, jak důležité je vyrovnat se s vlastní minulostí a pochopit, že přes všechna prožitá zvěrstva by se člověk neměl vzdávat.

Znovuobjevení této historie je zásadní nejen pro postižené, ale i pro společnost jako celek. Příběhy přeživších jsou silnou připomínkou toho, že nesmíme zapomínat na temné kapitoly naší minulosti a že představují cennou lekci do budoucna.